jaké otázky jsou na pohovoru tabu?

Už vás někdy na pohovoru nepříjemně zaskočil nějaký příliš osobní dotaz? Měli jste někdy pocit, že od vás budoucí zaměstnavatel vyzvídá věci, které by ho správně neměly vůbec zajímat? Personalisté si na každý pracovní pohovor připravují řadu otázek. Některé z nich mohou být hodně šťouravé, nikdy ale nesmí překročit zákonem daný rámec. Jaké otázky smí zaměstnavatelé pokládat a jaké dotazy už jsou považovány za diskriminační?

adresa trvalého pobytu

Pro personalisty je to důležitý kontaktní údaj, takže by rozhodně neměl chybět už v životopisu. Pokud v něm není, čekejte, že se vás na adresu mohou zeptat.

rodné číslo

Při pohovoru nehraje rodné číslo žádnou podstatnou roli a není důvod ho uvádět. Počítejte ale s tím, že v okamžiku, kdy vás firma vybere, bude rodné číslo potřebovat kvůli daním, zálohám na zdravotní a sociální pojištění a podobně.

číslo občanky a řidičáku

Tento údaj opět není pro pracovní pohovor nutný, zaměstnavatel ho bude potřebovat až ve chvíli, kdy pro vás bude připravovat pracovní smlouvu.

zdravotní pojišťovna

Název své pojišťovny sdělujete až při podpisu pracovní smlouvy, protože zaměstnavatel musí pojišťovně nahlásit, že k němu nastupujete do zaměstnání.

rejstřík trestů

Výpis může firma požadovat, ale ne automaticky a na každou pozici. Většinou ho personalisté vyžadují tehdy, když je pro danou práci klíčová bezúhonnost. To se týká například bankéřů, pokladních, obchodních zástupců, fakturantů, ale třeba také automechaniků. Ze zákona pak musí doklad o trestní bezúhonnosti předkládat lidé hlásící se na státní úřady, k policii, hasičům, do škol apod.

Výpis z rejstříku trestů získáte na každé poště s přepážkou Czech Point. Jeho vystavení trvá pár minut a stojí 100 korun. Případně si můžete zažádat o elektronickou obdobu výpisu. Tato služba je bezplatně dostupná na Portálu veřejné správy www.gov.cz.

maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom

Pokud je pro přijetí do zaměstnání podmínkou dosažení určitého stupně vzdělání, pak je požadavek oprávněný. Když vás firma nepřijme, měla by vám dokumenty vrátit, případně jejich kopie zlikvidovat.

majetkové poměry

Jestli máte dům, auto, chatu nebo třeba počítač, je jistě vaše soukromá věc. Ale když firma předpokládá, že budete vlastní věci využívat pro práci, může se vás na ně zeptat. Například po vás může chtít, abyste pracovali na svém notebooku nebo jezdili na služební výjezdy svým vozem.

sexuální orientace, náboženství, rasa, politika

Personalista nesmí při pracovním pohovoru zjišťovat, jakou máte sexuální orientaci, zda věříte v Boha a jste členem nějaké církve, stejně tak se nesmí ptát na politické názory, členství v politické straně nebo odborech. Tyto dotazy nemají nic společného s vaší prací.

příklady „zakázaných“ otázek při pracovním pohovoru

• Jste těhotná?
• Jste dlouhodobě nemocný/nemocná?
• Býváte často nemocný/nemocná?
• Jaká je Vaše sexuální orientace?
• Věříte v Boha? Jaká je Vaše víra?
• Máte přízvuk, odkud pocházíte?
• Jste v nějaké politické straně?
• Koho volíte?
• Kolik Vám je let?
• Jste kuřák/kuřačka?
• Jaký je Váš rodinný stav?
• Máte manželku/manžela?
• Jak dlouho žijete se svým partnerem/partnerkou?
• Plánujete založit rodinu? A kdy?
• Máte děti?
• Jak máte zajištěné hlídání, když děti onemocní?

Pamatujte, že při pracovním pohovoru by měla firma sbírat jen ty informace, které souvisejí s danou pracovní pozicí nebo jsou nutné pro uzavření pracovní smlouvy. V případě, že personalisté nedovedou zdůvodnit, proč danou informaci potřebují, měla by se vám v hlavě rozblikat varovná kontrolka.

Zároveň ale platí, že zkušení personalisté se i na citlivé věci dokáží ptát šikovně a oklikou. A tak třeba otázka na děti může znít následovně: „Jako jeden z firemních benefitů plánujeme uspořádat letní tábor pro děti zaměstnanců, měli byste o to zájem?“ Jiný dotaz mířící například ke konzumaci alkoholu může vypadat obdobně: „Chceme na recepci vybudovat minibar pro zaměstnance, využili byste ho?“ Ačkoliv se jedná o dotazy na pomezí etiky, je možné je takto položit.

jak se s nevhodnými dotazy vypořádat?

Když se vás personalista přece jen zeptá na něco, na co by neměl, máte několik možností – odpovědět, pozměnit otázku nebo taktně odmítnout odpověď. Nechcete-li odpovídat, mluvte klidně a asertivně, nebuďte útoční. Třeba na otázku o plánování rodiny můžete odvětit: „Nerad bych odbíhal do osobní roviny, chtěl bych raději hovořit o pracovní náplni.“ Nebo: „Promiňte, asi nechápu, jak to souvisí s mou kariérou.“

Nejlepší je ovšem vybruslit z celé situace tak, že půjdete po smyslu dotazu a zdůrazníte to, co chce personalista vědět. Můžete například reagovat otázkou: „Chtěl jste se zeptat, zda budu zvládat své pracovní povinnosti?“ A pak se stručně a věcně vyjádřit jen k tomu, o čem sami chcete mluvit.