toxická kultura ve firmě: jak ji rozpoznat a předcházet?

Když se na pracovišti každá chyba stává předmětem kritiky nebo ponižování, zaměstnanci mezi sebou nezdravě soutěží a vedení jejich rivalitu jen přiživuje, může to mít negativní dopad na morálku i na fyzické a duševní zdraví zúčastněných a závažně ovlivnit pracovní výkon a úspěch firmy. Příjemná pracovní atmosféra patří podle našeho průzkumu Randstad Employer Brand Research dlouhodobě mezi nejdůležitější charakteristiky, na které lidé kladou důraz při hledání zaměstnavatele. Toxická firemní kultura odrazuje kvalitní zaměstnance a je také jednou z příčin, proč neváhají opustit zajímavou pozici a hledat si lepší pracovní příležitost. Jak se toxická firemní kultura projevuje, za jakých podmínek se jí daří a jak jí lze předcházet?

co charakterizuje toxickou firemní kulturu?

O toxické firemní kultuře hovoříme tehdy, když v pracovním prostředí vládne škodlivá dynamika, dysfunkční chování a konfliktní mezilidské vztahy. V takové firmě převažuje tlak na dosažení výsledků nad blahem zaměstnanců a vytváří se prostředí, kde se stres, nezdravá soutěživost a neúcta stávají normou.

Jedním z charakteristických znaků toxického pracovního prostředí je nedostatek důvěry mezi zaměstnanci a vedením. Zaměstnancům chybí podpora ze strany nadřízených, kteří mají nerealistická očekávání a stanovují cíle, jichž se téměř nedá dosáhnout. Absence konstruktivní zpětné vazby a strach z chyb nebo vyjádření názoru vyvolávají úzkost a frustraci. To pracovníkům brání plně projevit svůj potenciál a přicházet s novými nápady.

Dalším kritickým prvkem v mnoha toxických firmách je nejasná, nejednoznačná nebo dokonce zcela chybějící komunikace. Osoby ve vedoucích pozicích podřízeným často neposkytují informace potřebné k dobrému výkonu práce nebo předávají protichůdná sdělení. Zaměstnanci nevědí, co mají očekávat nebo jaké jsou priority společnosti, a to vede ke zmatku a dezorganizaci. 

Dalším společným rysem toxického pracovního prostředí je tvrdá konkurence. Namísto podpory a spolupráce může vedení podporovat rivalitu mezi zaměstnanci, což vede k tomu, že kolegové v sobě navzájem vidí spíše protivníky než spojence. Tento typ soupeření nejenže brzdí průběh práce, ale také vytváří napětí a izolaci mezi členy týmu, což zvyšuje stres a celkovou špatnou náladu.

Navíc často nejsou oceňovány opravdové zásluhy, protože povýšení a odměny nejsou založeny na dosažených výsledcích nebo prokázaných schopnostech, ale spíše na protekci nebo mocenských hrách. Zaměstnanci, kteří bez ohledu na veškeré snahy nevidí uznání svého úsilí, se mohou cítit demotivovaní a rozčarovaní. A to zvyšuje riziko jejich vyhoření a odchodu z firmy.

V neposlední řadě se toxická firemní kultura negativně podepisuje na udržení zdravé rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Zaměstnanci se cítí pod velkým tlakem, protože pracují přesčas a musí být neustále v pohotovosti. To přispívá ke zhoršení jejich duševního a fyzického zdraví a negativně ovlivňuje kvalitu jejich života.

jaké praktiky jsou běžné v toxické firemní kultuře?

Praktiky typické pro toxickou firemní kulturu ohrožují pohodu zaměstnanců, ztěžují spolupráci a snižují úroveň produktivity. Často začínají u vedení a následně se šíří napříč celou organizací.

1. nedostatek respektu.

Povýšené zacházení se zaměstnanci, ignorování a znehodnocování jejich názorů podkopává důvěru a pocit sounáležitosti s organizací, což vyvolává nespokojenost a frustraci. Vzájemný respekt je základem zdravého pracovního prostředí a jeho nedostatek způsobuje pokles morálky, snížení produktivity a v extrémních případech i zvýšenou fluktuaci.

2. neinkluzivní pracovní prostředí.

V neinkluzivním pracovním prostředí se zaměstnanci často setkávají s diskriminací na základě pohlaví, etnického původu, sexuální orientace nebo jiných osobních charakteristik. Tento typ firemní kultury vytváří atmosféru vyloučení, v níž nejsou rovnoměrně rozděleny příležitosti k růstu, povýšení nebo vzdělávání. Neinkluzivní prostředí omezuje rozmanitost myšlenek a nápadů, snižuje inovační potenciál podniku a vyvolává nespokojenost zaměstnanců, kteří se cítí odstrčeni a méně oceňováni.

3. chybějící profesní etika.

Absence pevného etického kodexu ve společnosti vytváří živnou půdu pro nesprávné jednání, nedostatek transparentnosti, podvody nebo porušování právních předpisů. V toxické firemní kultuře mohou být rozhodnutí přijímána bez ohledu na morální hodnoty nebo zákony, což vyvolává nejistotu mezi zaměstnanci a dalšími zainteresovanými stranami. 

4. bezohledná a nezdravá konkurence.

Ve společnostech s toxickou kulturou se manažeři často podílí na vytváření nezdravé konkurence mezi kolegy. Namísto spolupráce podporují rivalitu a nutí pracovníky k vzájemnému soupeření o uznání a povýšení. Tento přístup ohrožuje týmovou práci a vede k tomu, že zaměstnanci vnímají své kolegy spíše jako hrozbu než jako spojence. Přehnaná soutěživost vytváří napětí, konflikty a stres a ve výsledku negativně ovlivňuje produktivitu celého týmu.

5. urážky.

Cílem urážek je spíše znehodnotit lidi než zlepšit jejich výkon. Ať už mají podobu nadávek, veřejného ponižování, osočování nebo nekonstruktivní kritiky, ve výsledku vždy vedou ke snížení respektu mezi kolegy i vůči nadřízeným. Do pracovního prostředí, kde jsou na denním pořádku, vnáší stres, demotivaci, atmosféru strachu, nejistoty a z dlouhodobého hlediska vytváří neudržitelné pracovní prostředí.

6. mikromanagement a nedostatek důvěry.

O mikromanagementu můžeme hovořit tehdy, když manažeři nadměrně kontrolují veškerou činnost zaměstnanců. Zasahují doslova do každého detailu jejich práce a potlačují tím jejich samostatnost a kreativitu. Toto chování svědčí o tom, že svým zaměstnancům nedůvěřují, a ti se následkem toho cítí znehodnoceni a neschopni samostatného rozhodování. Mikromanagement může vést ke snížení motivace a spokojenosti a také k vytvoření rigidního a stresujícího pracovního prostředí.

7. favoritismus a nespravedlivý přístup.

Další běžnou praxí, která podněcuje toxickou firemní kulturu, je neopodstatněné zvýhodňování určitých osob. Ocenění, povýšení a příležitosti k růstu nejsou udělovány s ohledem na dovednosti, zásluhy a dosažené výsledky, ale na základě osobních vazeb nebo preferencí. Tento přístup demotivuje nejschopnější a nejpracovitější zaměstnance, kteří vnímají, že jejich úsilí nadřízení ignorují.

jak předcházet toxické firemní kultuře.

Prevence toxické firemní kultury vyžaduje vědomé a neustálé úsilí ze strany vedení i všech zaměstnanců. Vytváření zdravého a spolupracujícího pracovního prostředí nejen zlepšuje pohodu zaměstnanců, ale také zvyšuje produktivitu, snižuje fluktuaci a podporuje udržitelný růst společnosti. Zde jsou některé z nejúčinnějších strategií, které by měly organizace přijmout.

1. otevřená a transparentní komunikace.

Jedním z prvních opatření, na které by se měly firmy zaměřit, je podpora jasné, transparentní a obousměrné komunikace mezi vedením a zaměstnanci. Vedoucí pracovníci musí pravidelně a podrobně informovat o cílech, obchodních prioritách a důležitých rozhodnutích a vyvarovat se toho, aby zaměstnanci zůstávali v nevědomosti nebo nejistotě. Současně je nezbytné vytvořit prostředí, kde mohou zaměstnanci svobodně vyjadřovat své názory, aniž by se museli obávat odvetných opatření nebo kritiky. 

2. kultura zpětné vazby a uznání.

Zaměstnanci potřebují vědět, jak si vedou a co mohou zlepšit. Proto je důležité, aby jim vedoucí pracovníci poskytovali pravidelnou zpětnou vazbu, a to jak pozitivní, tak negativní. Měli by se také dočkat ocenění, když dosáhnou důležitých výsledků. Veřejné uznání úsilí a úspěchu zaměstnanců tvoří nezbytnou součást takové kultury, která je založena na respektu a úctě k dovednostem.

3. jasná pravidla ve prospěch rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

Zajištění rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem slouží jako skvělá prevence toxické kultury. Zaměstnavatelé by neměli vyžadovat, aby pracovníci byli v pohotovosti mimo pracovní dobu, měli by omezit zbytečnou práci přesčas a podporovat zásady flexibility, jako je práce na dálku. Respektování hranic mezi pracovním a osobním životem pomáhá zaměstnancům načerpat novou energii a zvládat stres.

4. investice do školení a profesního rozvoje.

Pracovní prostředí se stává toxickým také tehdy, když zaměstnanci nevidí příležitosti k profesnímu rozvoji. Investice do průběžného vzdělávání a zlepšování dovedností jsou účinnou strategií, jak motivovat talenty ve firmě. Společnosti by měly nabízet mentoringové programy, vzdělávací kurzy a transparentní cesty ke kariérnímu pokroku, které zaměstnancům umožní zlepšovat jejich dovednosti a růst v rámci organizace.

5. empatické a odpovědné vedení.

Chování vedoucích pracovníků má významný vliv na firemní kulturu. Nadřízení by měli jednat s empatií, naslouchat potřebám zaměstnanců a v případě potřeby jim nabídnout podporu. Měli by také být připraveni zakročit proti toxickému chování, pokud se v týmu objeví jakákoliv škodlivá dynamika. Pouze vedení, které vzbuzuje důvěru, odpovědnost a integritu, vytváří pozitivní pracovní prostředí, v němž se lidé cítí respektováni a oceňováni. 

6. podpora spolupráce a týmové práce.

Podpora týmové práce, sdílení know-how a vytváření projektů, na nichž se podílí více lidí, pomáhá čelit izolaci a vnitřní rivalitě. Když zaměstnanci spolupracují na dosažení společných cílů, posiluje se pocit sounáležitosti a vytváří se klima důvěry.